Thajsko – nelegálně a čistě náhodou

Koh Chang je popisován na některých webech jako místo turisty neobjevené, zachovalé, přírodní, klidné. Jaké bylo pro mě překvapení po příjezdu na ostrov. Uprostřed je sice prales, přírodní rezervace, ale to co je okolo, na pobřeží, je hodně vzdálené od prezentované charakteristiky. Ve skutečnosti je to resort na resortu, pláže jsou úzké s lehátkama patřícími k hotelům a nejdejbože když je příliv, to se na pláž opravdu nevejdete.

A  já… 3 měsíce v pokoji s ledničkou, televizí, internetem sporadicky, koupelnou s pokaženým ohřívačem vody, utrženou sprchovou hubicí, černou dirou na odtok v podlaze a proleženou postelí s trčícími pružinami na všechny strany. To je jedna část mého pobytu. Ta druhá je v masérně. Sedící ve venkovní recepci pod stříškou, s malým ventilátorem proti horku, čoudícími tyčinkami večer proti komárům ( které nepomáhají, respektive nic nepomáhá). Mým úkolem je mluvit s hosty a domlouvat jim masáž. Jde to těžko, protože většina turistů mluví pouze rusky, takže nerozumím. Pokud se přeci jen domluvíme, tak já sice vím, co a jak chtějí, ale další věc je to vysvětlit masérkám thajkám. Tím chci jen říct, jak moc užitečná zde jsem 😀

Jednou se stalo, že všechny thajské masérky zdrhly. Už tu nechtěly pracovat čili už nikdy do práce nepřišly. Jediný, kdo zůstal v salonu, byla Lee z Kambodži, která ilegálně masíruje a pak já, která ilegálně pracuju a předstírám, že jsem jen na dovolené a vysedávám si tu na jednom místě 12 hodin denně. Rozdělily jsme si s Lee role. Ona bude masérka a já to ostatní, nyní tedy jen v našem salonu, který má 10 masérských lehátek a 4 křesla na masáž nohou. Inu velký salon. Lee neumí ani slovo anglicky a taky neumí číst, psát, počítat. Ja jsem na tom v Thajsku podobně, plus tady neumím ani mluvit. Vedení salonu vyžaduje i administrativu, ale jelikož ty jejich klikyháky nedokážu identifikovat, veškeré platby jsme nechávali na jindy. Občas jsme přijaly i nějakého toho zákazníka, samotáře. Co nás však znervózňovalo, je policejní stanice za rohem. A policisté si to tady hlídají, aby thajskou masáž provozovaly pouze thajky. A tak jsme byly vždy připravené, že pokud by přijela policie, Lee uteče zadními dveřmia já budu dělat, že jsem jen zákazník a salon je vlastně zrovna prázdný bez zaměstnanců.Takhle to šlo pár dnů. Brzy, majitelka, která tomu šéfuje z Anglie, poslala naštěstí thajské posily. A od té doby se na tom účetnictví podílím s thajkou.

Lidi mi závidí, že jsem tu jak v ráji. Možná na pár dní či týden, by tomu tak bylo, ale … tři měsíce na malým ostrůvku přeplněném turisty, v práci denně 10-12 hodin, bez volna a sama. Nemám kuchyni, a tak musím buď do restaurace, a nebo jíst na zemi s masérkama v práci. Většinou rýži s nějakou zeleninou plující v sojové či rybí omáčce. Na první pohled se to zdá být zdravě, ale všechny omáčky jsou tu plné umělých dochucovadel. Všechno má tak fantastickou, silnou chuť , ale v závěru hodně podobnou. A pak to čili. I místní děti snesou ostřejší jídlo než já 😀

Nemůžu se už dočkat sněhu, mrazu, horkého čaje, kávy, horké vany, svařáku, brambor, chleba, sýra, čokolády a samozřejmě přátel a rodiny. Thajsko bylo prostě náročný.
 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s