Včera jsem se už po sedmé tento rok stěhovala

Každý den vstanete, občas si jdete zaběhat, pak si navaříte, pak jdete do práce, pak zas přijdete domů, jíte a jdete spát. Je to nuda. Ale mě se teď ta nuda líbí. Konečně mám chvíli stereotyp, což pro mě znamená odpočinek, čerpání síly a hledání inspirace.Poslední rok byl úžasný, vzrušující, nabitý, vyčerpávající, nekončící. Každé dva měsíce jsem se někam stěhovala, kompletně měnila bydliště, práci, lidi okolo, prostě všechno. Musela jsem se každé dva měsíce přizpůsobovat novým věcem, novým situacím, všechno se učit. Vždycky pěkně od začátku. Jediné, co bylo pořád se mnou – můj červený kufr, zelená krosna a máma-táta, Peťa, Aňouš, Markéta, Ivona na Skypu (a samozřejmě Niki na mesengeru :D, a pak ještě moc dalších na messengeru, ale ten seznam napíšu asi až jindy :D).

Asi tento způsob života není úplně normální, ale musím říct, že mě bavil. Ve chvíli, kdy jsem se začala blížit stereotypu, nastala vždy změna. A to se prostě za žádnou cenu na světě nenudíte. Měla jsem štěstí, že mě nepotkaly žádné vážné nepříjemnosti a komplikace, a nebo jsem si je aspoň nepřipouštěla. Poznala jsem tolik krásných míst, však jste fotky té neskutečné islandské přírody viděli. Stačí obyčejný starý mobil a díky místním scenériím vypadá fotka jako ze žurnálu (jo,občas tam hodím filtr, ať je hezké ještě hezčí, noaco..)

Můj začátek na farmě pro mě představoval obrovský kulturní šok, chtěla jsem, co nejdřív odjet, ale vše se časem zlomilo a uplně obrátilo. Na jihu v hotelu se můj odpor k uklizečské práci kompenzoval s objevováním přírody okolo po práci. Nakonec mě však ani ta islandská matka zem nedokázala udržet déle na Islandu a odjela jsem domů. Po nerozvážném nápadu stát se masérkou, jsem přesídlila na měsíc do Prahy.Úspěšně jsem dokončila kurz a odjela z Česka, zase na Island. Do chatičky, do horké laguny, mezi koně a elfy (?). Do jisté míry práce snů, ale díky bohu nakonec skončila sezóna :D. Tím se mi otevřely brány Reykjavíku a já volně vplula do tohoto velkoměsta. Naučila jsem se masírovat, teda pořád na sobě musím pracovat (kdo taky ne, že…), ale užívím se tím. Je to uspokující pocit, když člověka zbavím bolesti. Někdy prostě jen věřím a doufám, že dotyčnému pomůžu, protože ono po čtvrt roce masírování těch zkušeností opravdu stále moc nemám 😀

Ale jinak samozřejmě denně plánuju cesty do Grónska, New Yorku, San Franciska, na Kanáry, na Hawaii, a pak si uvědomím, že bych aspoň chvilku mohla žít v tom poklidném stereotypu. Vydělat si peníze a pak se už konečně přestěhovat na Aljašku!!! Ne, kecám, chci na Yukon.Už dlouho, od výšky.

Jo a včera jsem se teda už po sedmé tento rok stěhovala. Ale jen o pár ulic dál, takže to se nepočítá.

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s