Snowmobiling in Iceland

To, že jsem začala občas vypomáhat v hotelu Gulfoss, se mi neuvěřitelně vyplatilo.Dostala jsem pár zaměstnaneckých výhod . Jednou z nich je jízda na sněžným skutru. Holky, co tam pracují, mi volaly, zda bych se k nim nechtěla přidat na vyjížďku. Tak já teda ” že jo, proč ne”. Budík na 11, oblíct tepláky, kulicha, posnídat čokoládu v autě a hurá ke Gulfossu, vodopádu. Zase tam parkoval autobus – off road autobus ala Paříž-Dakar nebo ala Mad Max. Už jsem ho viděla před tím na výletě s Niki a projížďku bych určitě neodmítla. S holkama jsme začly hledat průvodce, se kterým jsme měly podniknout snowmobiling. Jaké překvapení, když nás odkázali právě na tento Mad Max autobus!

WP_20160315_004 (2)WP_20160315_010 (2)WP_20160315_003 (2)

Já tedy v teplákách s žízní a hladem vstříc novým dobrodružstvím. Autobus nečekaně plný amíků a já  a mé dvě portugalské kolegyně. Jeli jsme hodinu a půl na ledovec. Tam nás díky bohu navlíkli do teplých kombinéz, vyfasovali jsme helmy, návleky na boty a podle potřeby rukavice.

WP_20160315_022 (2)WP_20160315_020 (2)

Skůtry měly být po dvou lidech. Já samozřejmě outsider – nevyšel na mě překvapivě parťák. Tak říkám průvodci, že pojedu klidně s ním, že to vlastně může být i větší zábava. Nakonec jsem dostala skůtr sama pro sebe.

WP_20160315_017 (2)WP_20160315_024 (2)WP_20160315_034 (2)

Po minutové instruktáži, které tlačítko zmáčknout a kde mít nohy (vždy v prostoru na nohy, nikdy ne jinde – kdyby se skutr převrátil, ať nám je nepřerazí) jsme se v koloně vydali do bílého prostoru, kde jsme si připadali jak uprostřed bílé stránky v sešitě. Což vlastně není až tak upně pravda…pod tímto bílým sněhem prosvítá krásná zářivá modř – prostě zpoza sněhu něco modře září. Čili když do něj šlápnete, vaše stopy zůstávají modré.

WP_20160315_014 (2)WP_20160315_043 (2)WP_20160315_057 (2)WP_20160315_048 (2)

Jezdili jsme asi hodinu, moc jsme toho neviděli kvůli nízké oblačnosti, ale zážitek úžasný,hned zítra běžím do obchodu pro skůtr 😀

WP_20160315_051 (2)

No a na závěr výletu jsme měli skůtr zaparkovat do garáže. Všechno šlo dobře, až do chvíle, kdy kamarádka přede mnou uvízla přímo před nájezdem do garáže v břečce.

WP_20160315_059 (2)

Nebylo možný ten skůtr z tama dostat. Tak si říkám, že teda konec parkování a čekala jsem, že můj skutr někdo schopnější převezme k zaparkování. Místo toho jsem dostala povel “Jeď”! Tak se na ně dívám jestli jsou normální, že zapadnu stejně jako ona. A oni na mě zas mávají ať jedu. Tak jsem to teda začla rozjíždět a že to vemu trochu okrajem ať se vyhnu břečce. Napálila jsem to do garáže a úspěšně jsem se tam dostala akorát ke konci se mi to nějak smýklo. Nestihla jsem toho 200kg drobka vyvážit a tak trochu to na mě celé spadlo. A poučka “vždycky mít nohy uvnitř v prostoru na nohy” funguje do té doby, než se snažíte uprchnout zpod padajícího skůtru.Mám modrý koleno a dobrý pocit, že jsem se dostala do garáže, ti za mnou zas tragicky zůstali v kaluži…

A po šesti hodinovém výletu, na večer, v teplákách, čokoládou v autě na večeři, domů …

P.S. Chlazení Brennivinu na ledovci

WP_20160315_015 (2)

2 comments

  1. anetlovesiceland · August 31, 2016

    super !!!

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s