Vodkráglujte mě a pohoďte do lávy / Shoot me and throw me into the lava

Mně už se nic nechce. Přesně týden do zavření hotelu. A ten čas se začíná nepříjemně táááhnout. Noc se prodlužuje (v listopadu začnou temné dny), počasí zhoršuje (nedostatek vitamínu D ze Slunce způsobuje depresi). Ano Aleno, v nejlepším je dobré přestat.

Přemýšlím, co dál. Mám nové zkušenosti, nejen pracovní, ale i osobní. Občas se tu cítím jako (s prominutím) hovno. Islanďané totiž dokáží cizince náležitě ocenit – nerozumíš? Tak drž hubu a krok. A samozřejmě se i pobaví na váš účet s vaším němým, leklým výrazem. Ale pak jsou tu i chvíle, o které se s vámi rádi podělí a povypráví o životě, o zážitcích a o jejich zemi, na kterou jsou pyšní, a občas by se i rozkrájeli.

Mám smíšené pocity, ale převažuje určitě jen to dobré. Islanďané jsou někdy příliš přímočaří, chladní, egoističtí, neskutečné drbny ( protože každý zná každého a je důležité si doplňovat informace), ale zároveň oplývají optimismem, obrovským  smyslem pro humor za každé situace (neberou se prostě vážně), jsou houževnatí a konec konců i dobrosrdeční. A tak jsem tady vlastně ráda i za to hovno (s prominutím). 🙂

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s