Hitch – hiking in Iceland / Stopování na Islandu

Na celém ostrově je jedna hlavní cesta. A ta je hodně rušná. Ostatní odbočky jsou méně frekventované a mnohdy nezpevněné cesty (nebo tedy kousek asfaltu a ten pak přejde do štěrku). Okolo hlavní cesty je plno stopařů s krosnama. Vždycky mi jich bylo líto. Promočení a promrzlí ve větru a dešti. Já vždycky jezdím autem nebo autobusem. Až jednoho dne nebylo auto ani autobus. Díky bohu svítilo slunce a tak jsem taky zkusila štěstí. Poprvé jsem stopovala na Vestman Islandu. Moc jsem se toužila podívat na jih ostrova – na největrnější místo a na papuchálky – ale taky jsem musela stihnout loď zpět na Island.

Nejdřív jsem stála a čekala, že něco pojede. Nic. Tak jsem se vydala pěšky a po 15 minutách konečně první auto. Zastavilo. Seděli tam starší muž  a žena, obyvatelé ostrova. Vyprávěli mi o svém životě, ukázali nejlepší místo, ke sledování papuchálků a zavezli až na nejjižnější cíp. 

Po cestě zpět již jezdilo aut více, ale všechno turisté a nikdo nezastavil. Až po chvíli mladá řidička se starší spolujezdkyní a zbytek auta plné dětí. Namáčkla jsem se tam a hned se mi všichni představili. Zavezli mě k úpatí sopky, kam jsem potřebovala a ještě mě vybavili potřebnými informacemi.

Jednou jsem jela ze Selfossu do Reykjavíku. To je asi hodina cesty. Počasí se rychle zhoršovalo a nikdo nezastavoval. Po 10 minutách, když už opravdu pršelo, zastavila malá dodávka. Řidič byl opravář a měl namířeno díky bohu stejným směrem. Povídal mi o své rodině a o práci. Objeli jsme pár dílen s nářadím okolo Reykjavíku, kde potřeboval nakoupit a pak mě vyhodil v centru.

Z Reykjavíku, přímo z města jsem ale nikdy nestopovala, nevím kde. Je tam několika proudová silnice. Proto jsem radši vždycky zvolila autobus kam až to šlo – do Helly. Z Helly mi už pak nic nejede. Takže mě buď někdo vyzvedne nebo je přede mnou 15km jakkoliv. No a jednou mě zapomněli vyzvednout a nikomu jsem se nemohla dovolat. Takže jsem si vyšla a rozhodla se stopovat. Měla jsem štestí, byl pátek odpoledne a jezdilo více aut než obvykle. Celkově mi zastavily 3 auta a postupně mě během 20minut dopravili až domů. Tedy k odbočce a odtud to už byly necelé dva kiláky. Naposled jsem však už takové štěstí neměla. Bylo pondělí odpoledne a nic nejelo. Půl hodinová procházka a pak jsem zaslechla zvuk motoru. A zastavili! Starší manželé jeli na chatu do lávy. Byli zvědaví, jak vypadá hotel, kde pracuju a tak mě hodili až k němu, domů.

Stopování na Islandu není těžké, lidé jsou ochotní. Problém však může nastat, pokud nejste na hlavní jediné frekventované cestě a pokud se zhorší počasí. Jinak mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti a vzpomínky na stopování na Islandu.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s