Mount Esja hiking and the first snow!

Esja is the mountain that overlooks Reykjavik. There are several hikes. I did with my Icelandic friend hike to the station Steinn. Not to the highest top but to the snow level and to the beautiful view on Reykjavik.

Krásný první zimní den. Poslední možnost vylézt na Esju. Esja se tyčí nad Reykjavíkem, je z ní výhled na celou zátoku. Naštěstí jsem měla po cestě společnost, neustále jsem se dobíhala s jedním Islanďanem, tak jsme se vydali na horu společně. Sama bych si asi až tak vysoko netroufla. Na úrovni sněhu, nešla vidět stezka ani značení a o ledové pokrývce nemluvě. Výhled stál ale za to. Nedostala jsem se ale až k nejvyššímu bodu, kvůli sílícímu větru a ledu. Stanice, kde jsem to otočila, se nazývá Steinn.

Read More

Co mě (od)naučil Island

Je pátek večer a já si sedím sama v dřevěném vyhřátém podkrovním pokoji, někde v lávovém poli asi padesát kiláků od sopky Hekly, dvacet kiláků od nejbližší vesnice. Normálně bych byla zřejmě ve společnosti, se sklenkou alkoholu. A takhle  musím vydržet sama se sebou. A už to tak táhnu nějaký ten pátek.

Co mě tedy Island (od) naučil?

  • Nepít alkohol, a pokud už nějaký alkohol je – šetřit s ním. 
  • Vydržet sama se sebou. Bez společnosti. Všude je to do civilizace daleko. Ale samozřejmě díky bohu za internet.
  • Spoléhat se sama na sebe. Zvláště v pustině. Prostě to musíte zvládnout sami, maminka už nepomůže. Nebo můžete zavolat vrtulník, což už je teda opravdu vyšší level.
  • Jsem otužilejší. Opravdu. Časem už to počasí přestanete řešit. Jen ti islanďani jsou neustále překvapeni.
  • Spát během světlých nocí, usínat, i když vám paprsek slunce svítí přesně do skuliny mezi okno a závěs přímo do oka.
  • Plýtvat vodou. Napustit si plnou vanu třikrát denně. Stát půl hodiny pod sprchou. Nechat jen tak puštěnou vodu do umyvadla.
  • Mít ráda venkovní koupaliště. A vlastně celkově vodu. Samozřejmě tady tu teplou vodu na Islandu. 
  • Zakasávat si tepláky a kalhoty do ponožek. Je to praktické, pohodlné. A zapadnete.
  • Pít kafe. Moc kafe. Všude kafe. Ale pak je mi samozřejmě špatně …
  • Jíst hamburgery a hot dogy. Oni je milují a mají důvod. Hamburgery jsou tu z kvalitního masa, výtečné. Nejsou tu však hamburgerové fast food řetězce.
  • Jíst jako přilohu brambory a salát. Těstoviny a rýži mi tu snad jěště nikdo neuvařil ani nenabídnul.
  • Jezdit jeepem. Terénem a vodou.
  • Pak ty praktické dovednosti jako krmení krav, nahánění ovcí a koz a koní, balíkování…ale to už jsem všechno zmiňovala. V hotelu jsem se naučila myslet na vše a téměř nezapomínat. 

A hlavně pracovat s lidma z celého světa. Lidé tvoří kolektiv, v kolektivu pracujete a práce tvoří váš život. Pokud umíte s těmi lidmi jednat a vycházet, život je jednodušší.

Vodkráglujte mě a pohoďte do lávy / Shoot me and throw me into the lava

Mně už se nic nechce. Přesně týden do zavření hotelu. A ten čas se začíná nepříjemně táááhnout. Noc se prodlužuje (v listopadu začnou temné dny), počasí zhoršuje (nedostatek vitamínu D ze Slunce způsobuje depresi). Ano Aleno, v nejlepším je dobré přestat.

Přemýšlím, co dál. Mám nové zkušenosti, nejen pracovní, ale i osobní. Občas se tu cítím jako (s prominutím) hovno. Islanďané totiž dokáží cizince náležitě ocenit – nerozumíš? Tak drž hubu a krok. A samozřejmě se i pobaví na váš účet s vaším němým, leklým výrazem. Ale pak jsou tu i chvíle, o které se s vámi rádi podělí a povypráví o životě, o zážitcích a o jejich zemi, na kterou jsou pyšní, a občas by se i rozkrájeli.

Mám smíšené pocity, ale převažuje určitě jen to dobré. Islanďané jsou někdy příliš přímočaří, chladní, egoističtí, neskutečné drbny ( protože každý zná každého a je důležité si doplňovat informace), ale zároveň oplývají optimismem, obrovským  smyslem pro humor za každé situace (neberou se prostě vážně), jsou houževnatí a konec konců i dobrosrdeční. A tak jsem tady vlastně ráda i za to hovno (s prominutím). 🙂

Hitch – hiking in Iceland / Stopování na Islandu

Na celém ostrově je jedna hlavní cesta. A ta je hodně rušná. Ostatní odbočky jsou méně frekventované a mnohdy nezpevněné cesty (nebo tedy kousek asfaltu a ten pak přejde do štěrku). Okolo hlavní cesty je plno stopařů s krosnama. Vždycky mi jich bylo líto. Promočení a promrzlí ve větru a dešti. Já vždycky jezdím autem nebo autobusem. Až jednoho dne nebylo auto ani autobus. Díky bohu svítilo slunce a tak jsem taky zkusila štěstí. Poprvé jsem stopovala na Vestman Islandu. Moc jsem se toužila podívat na jih ostrova – na největrnější místo a na papuchálky – ale taky jsem musela stihnout loď zpět na Island.

Nejdřív jsem stála a čekala, že něco pojede. Nic. Tak jsem se vydala pěšky a po 15 minutách konečně první auto. Zastavilo. Seděli tam starší muž  a žena, obyvatelé ostrova. Vyprávěli mi o svém životě, ukázali nejlepší místo, ke sledování papuchálků a zavezli až na nejjižnější cíp. 

Po cestě zpět již jezdilo aut více, ale všechno turisté a nikdo nezastavil. Až po chvíli mladá řidička se starší spolujezdkyní a zbytek auta plné dětí. Namáčkla jsem se tam a hned se mi všichni představili. Zavezli mě k úpatí sopky, kam jsem potřebovala a ještě mě vybavili potřebnými informacemi.

Jednou jsem jela ze Selfossu do Reykjavíku. To je asi hodina cesty. Počasí se rychle zhoršovalo a nikdo nezastavoval. Po 10 minutách, když už opravdu pršelo, zastavila malá dodávka. Řidič byl opravář a měl namířeno díky bohu stejným směrem. Povídal mi o své rodině a o práci. Objeli jsme pár dílen s nářadím okolo Reykjavíku, kde potřeboval nakoupit a pak mě vyhodil v centru.

Z Reykjavíku, přímo z města jsem ale nikdy nestopovala, nevím kde. Je tam několika proudová silnice. Proto jsem radši vždycky zvolila autobus kam až to šlo – do Helly. Z Helly mi už pak nic nejede. Takže mě buď někdo vyzvedne nebo je přede mnou 15km jakkoliv. No a jednou mě zapomněli vyzvednout a nikomu jsem se nemohla dovolat. Takže jsem si vyšla a rozhodla se stopovat. Měla jsem štestí, byl pátek odpoledne a jezdilo více aut než obvykle. Celkově mi zastavily 3 auta a postupně mě během 20minut dopravili až domů. Tedy k odbočce a odtud to už byly necelé dva kiláky. Naposled jsem však už takové štěstí neměla. Bylo pondělí odpoledne a nic nejelo. Půl hodinová procházka a pak jsem zaslechla zvuk motoru. A zastavili! Starší manželé jeli na chatu do lávy. Byli zvědaví, jak vypadá hotel, kde pracuju a tak mě hodili až k němu, domů.

Stopování na Islandu není těžké, lidé jsou ochotní. Problém však může nastat, pokud nejste na hlavní jediné frekventované cestě a pokud se zhorší počasí. Jinak mám zatím jen ty nejlepší zkušenosti a vzpomínky na stopování na Islandu.

Autumn in Iceland is not sad / Podzim na Islandu není smutný

… a v Reykjavíku už vůbec ne.

Počasí je ale popravdě hrozné. Slunečné dny už téměř nejsou, převažuje mlha a déšť. Když už svítí slunce, vidíte duhu, protože někde prostě vždycky prší. A obvykle neprší seshora, ale z jedné strany na druhou. To je taková místní specialita. Nemusí ani moc foukat. Déšť tu jede, neprší.

Dny se krátí. Jednoho dne mě probudila spolubydlící, když odcházela z apartmánu. Volám na ni, jestli je normální, kam jako jde, a ona, že jde do práce chystat snídaně. Bylo půl osmé.

Včerejšek jsem strávila v Reykjavíku, zmoklá jak slípka, deštníky nosí jen turisti. Procházím se tady ráda, to město je mladé, krásné, moderní, inspirativní, barevné. Islanďané jsou umělci a v Reykjavíku se umí vyřádit. . Nebrání se inovacím. Občas uvidíte domy s krásnými malbami přes celou zeď, v noci obrazy ze stínů, galerie a jejich okolí plné nápadů, jak přilákat publikum. Kavárny malé, útulné, v nejrůznějším stylu. Ikdyž jste noví, rychle se zorientujete a brzy se můžete cítit jako ve svém a bezpečně.

Tak jsem se zastavila v jedné esteticky dobře vypadající kaluži a zamyslela se, jak je tu přeci jen krásně. To město má málo slunce, ale potřebnou energii vyzařuje samo o sobě. A pokud máte depku…  “lýsi” je označení pro velmi populární rybí tuk.

Reunion – Shledání

Reunion – Shledání

The joy of meeting or finding someone after a long separation; rediscovery

A little sentimentality. It belongs to traveling. This beauty I´ve found not far from my favorite place Gjáin. I love the whole valley because of the colors.

Radost ze setkání nebo nalezení někoho po dlouhém odloučení, znovunalezení

Trochu sentimentality. To k cestování patří. Tuto nádheru jsem objevila nedaleko mého oblíbeného místa Gjáin. Miluji celé to údolí, ty barvy jsou nepřekonatelné.

Blogger of the year 2015! Blogerka roku!

Má nominace v soutěži Blogerka roku byla akceptována. Jsem šťastná, že se to povedlo, mám tak šanci mít větší sledovanost. Budu se tedy snažit blog více rozvinout, psát častěji (doufám, že bude stále o čem). Jsem v kategorii objev, protože jsem začala psát teprce v lednu. No psát, ty první měsíce byly spíše o objevování a pokusy, jak se se stránkama vlastně pracuje. Teď už jsem se s wordpressem relativně skamarádila a mám zhruba formát, jaký jsem si představovala. Ale stále je hodně práce přede mnou, pokud se rozhodnu blog rozvíjet. Větší sledovanost by byla i větší motivace. Proto, pokud se vám příspěvky líbí, pošlete mi hlas a posuňte mě o kousek kupředu.

Při hlasování je nutné zadat i telefonní číslo, ale nehraje tam žádnou velkou roli. Důležitý je email, na který vám přijde adresa pro potvrzení hlasu.

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/chipsy-chrispy

They accepted my nomination is this czech event. I am very happy it has happened. I could get more people to follow my blog. I didn´t realize I started the blog in January. I thought it was much earlier. That´ s way I am in this category.

At first it was so difficult for me. I had no idea how to work with pages. Few months it was only about trying. Not much about writing. Now it is easier for me, I don´t have to spent all the time with attempts on the pages and I can write more.

ca9cc15e-3466-4333-ad94-a5685a37a142_medium

Last chance to see Landmannalaugar

Landmannalaugar is a place in beautiful mountains in the Highlands of Iceland. During summer season you can get there also by a special bus and stay in some basic accommodation. Driving to that place takes about one hour in off road conditions and also across few rivers. We used really big car, nothing for a small jeep because of to much water in rivers.

Read More