Můj běžný den na farmě – kapitola první Šílenci/ Ordinary day

Spím na polštáři Dormeo na opravdu pohodlné velké posteli přímo u okna. Skulinami mezi oknem a závěsem Hello kitty mi neustále proniká světlo a tak ležím většinu času hlavou ke dveřím. Vstávám místního času mezi 9-10 hodinou, stejně tak jako rodina. Můj pokoj je v chodbě s pokoji hned na začátku, vedle koupelny, u kuchyně a obýváku, takže mám vše z první ruky stejně tak jako všichni mají po ruce mě. Jedno dítě mě neustále kontroluje, stav mého pokoje a mě samotné. Nikdo si v domě nezavírá dveře od pokoje, pouze já a to už pouze když jdu spát. Ještě než vyjdu z pokoje, už je tu aspoň jedno dítě nasáčkované. Odcházím se ukrýt do koupelny, která se dá zamknout a je relativně prostorná. Snažím se zde každé ráno aspoň minimálně cvičit, respektive protáhnout během pár minut. V pokoji, i kdybych se zavřela, ať mám klid, není prostor. Jinde v domě, čímž míním obývák jako jedinné větší veřejné prostranství, necvičím. Mají mě za šílenou už jen proto, že se tady snažím běhat. Ano, to je další kapitola mého rána. Běh po větru a proti větru v nehostinné přírodě. Místní táta mě má proto za šílence. Vlastní asi 3000 km2 půdy. Na té půdě má rozložených asi 500 ovcí, ano pouze pár stovek. Na jaře je vyžene a v září je zase nahání na koních a čtyřkolce domů. Takže kdo je tady šílenec? A to ještě pomáhá nahánět ovce z celého území západních fjordů…

EasySelfie00022

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s